Žáci letošní 4. třídy už vědí, jak dlouhý je proces, než se nám domů na stůl dostane pecen chleba.
Před rokem v tuto dobu jsme dostali od loňské 4. třídy zrníčka obilí na zasetí. Políčko pro naši práci nám zapůjčilo Muzeum Cheb a jezdili jsme za ním na statek do Milíkova. Děkujeme moc za tuto vstřícnost a zkušenost. Pole jsme s dětmi zbavili plevele, zaseli zrno a celou zimu čekali, zda nám vzejde. A k velké naší radosti opravdu vzešlo.
Před koncem léta jsme s dětmi a rodiči pole pokosili. Klasy svázali do snopů a uskladnili ve stodole. I tohle byla docela dřina, obzvláště proto, že nám počasí přálo.
Děti se naučily básně pro dva, tři i čtyři mlatce a učily se zacházet s cepy. Tuto dovednost jsme pak využili při mlácení obilí v Milíkově. Po každém vymláceném snopu jsme museli ještě oddělit zrno od plev.
Největší „kouzlo“ pak bylo, když jsme zrno ve třídě umleli ručním mlýnkem, a to už je jen malý krůček k chlebu. Kvásek pro náš chléb nám darovala maminka žačky ze 3. třídy, a protože jsme ho dostali v den, kdy slavil svátek Jonáš, dostal náš kvásek toto jméno.
Děti si vyzkoušely, že ani samotný proces pečení chleba není hned hotový. Celé dopoledne jsme se věnovali výrobě těsta, jeho hnětení, odpočívání, převalování a kynutí a na konci vyučovacího dne byl chleba na světě.
Druhý den si děti přinesly pomazánky, máslo, marmelády a různé paštiky a s velkou radostí a obřadností jsme se o chléb podělili.
A aby toho nebylo málo, upekli jsme ještě další chléb, ale tentokrát v naší malé hliněné peci, kterou jsme s dětmi a jejich rodiči postavili na konci minulého školního roku v rámci epochy „Stavba domu“. (S touto epochou Vás snad seznámím příště.)
Všechny chleby se nám povedly a věřím, že naši žáci již rozumí přísloví, že: „bez práce nejsou koláče“, anebo v našem případě chleba.
Několik zrníček z naší úrody jsme slavnostně předali letošním třeťákům a proces a poznávání může pokračovat…
Mgr. Kateřina Humlová, třídní učitelka 4. třídy
